Nar. 4. 10. 1914 – 3. 11. 1944. Ján Ušiak se narodil v Budiné v okrese Lučenec.Jeho rodina se v roce 1921 přestěhovala a svůj další život prožil v malé osadě Baktě u Rimavské Soboty. V roce 1937 narukoval do Československé armády a po vyhlášení slovenské samostatnosti ze dne 14. března 1939 se vrátil zpátky domů do rodné Bakty. Od prosince 1943 byl příslušníkem 1. československé samostatné brigády v SSSR.

Je to již 80. let, přesně 3. listopadu 1944, kdy zde položil život za svobodu proti fašistické porobě, legendární velitel 1. partyzánské brigády Jana Žižky, Janko Ušiak.

O tom vypráví pamětníci a je to také zaznamenáno v publikaci: ČELADNÁ by neměla zapomínat.

„Při prozrazení schůzky u Čertová mlýna, byl také raněn-velitel 1čs. partyzánské brigády-poručík Janko Ušiak. Podařilo se mu však uniknout z německého obklíčení a oklikou se dostal do hostince na Martiňáku. Tam hledal pomoc. Z čertová mlýna na Martiňák je to dnes po značeném chodníku dobrých 5 km. Tuto cestu si však nemohl dovolit. Ta jeho byla mnohem delší a mnohem namáhavější.

Měl prostřelené obě zápěstí. Ztrátou krve a chůzi lesním terénem byl značně oslabený. Prsty na rukou nedokázal ovládat. Na Martiňáku Jankovi poskytli nejnutnější, laické ošetření. V hostinci však nemohl zůstat.

Zranění potřebovala odborná lékařská ošetření. Proto se Josef Kubáň vydal na odvážnou cestu. Na kole dojel na horní Čeladnou hledat odbornou pomoc. Také domluvil místo uschování. Nejpříhodnější místo se jevilo u Machandrů, ve světničce, která sloužila pro tovaryše-řeznické učně a ta byla prázdná. Tak se i stalo.

Ještě však dříve, než mohl být por. Ušiak převezen do ostravské nemocnice, byl dům obklíčen. Stalo se to těsně před polednem. Antonín Machander, dostal příkaz, aby šel před německým velitelem a otevíral každou místnost. Když stoupali po venkovních schodech do světničky, kde Antonín Machandr musel dělat německému veliteli živý štít, najednou slyšeli výstřel. Tak vyhasl hrdinný život legendárního partyzánského velitele.“